Pokud se máme rozhodnout, zda si vezmeme půjčku od banky či nebankovní instituce, pak většina z nás bezpochyby zvolí banku. Považujeme ji totiž za solidnější a bezpečnější. Koneckonců, kolik reportáží již bylo v televizi, kdy se právě díky nebankovním společnostem lidé ocitli v ještě horší finanční situaci než předtím, a mnohdy dokonce v exekuci? Rozhodně nelze říci, že v tomto ohledu nejsme varováni.

Je proto zajímavé, že nebankovní hypotéky a půjčky nejen stále existují, ale mají i hodně zákazníků. To ostatně dokládají i reklamy, které v televizi vidíme – pokud by nebyly pro své vlastníky výhodné, rozhodně by jich nebylo tolik. To samé platí, pokud by neměli zákazníky. Kdo si je ale bere, když víme, že jsou obvykle značně nevýhodné?

Nejprve je nutné si uvědomit, na jakou skupinu lidí jsou tyto půjčky cíleny. Z velké části se jedná o lidi ze sociálně slabší vrstvy s nižším vzděláním a především nízkou finanční gramotností. Ta je ostatně u nás poměrně velkým problémem. Mnohdy totiž znamená, že si nejsme schopni domyslet dlouhodobé důsledky našich finančních rozhodnutí, případně je ignorujeme s tím, že se to za tu dobu „nějak vyřeší“.

Na tom pak vydělávají tyto společnosti, když nabízí půjčky se zdánlivě nízkým úrokem, kde nezmiňují výši nejrůznějších poplatků, které bude zákazník každý měsíc platit, stejně jako roční procentní sazbu nákladů. Ta sice musí být ze zákona v reklamě uvedena, avšak obvykle ji zde najdeme pouze malým písmem a proběhne tak rychle, že jí v podstatě nikdo nestihne přečíst.

Řešením této situace pak není zákaz nebankovních finančních služeb, nýbrž zvýšení finanční gramotnosti občanů. To však není nijak snadné, a navíc se v tomto ohledu prakticky nic nepodniká. Ano, na základních školách je tomu věnována jedna či dvě hodiny, avšak to je velmi málo. Pokud by se situace zlepšila, zlepší se i finanční situace lidí a tedy i ekonomika státu. A to už by za to stálo.